22.září 2010 - hřiště Leopoldova-Brodského (Donovalská)

Prosluněná
pohoda - poslední letní den 




Dětské
hřiště mezi borovicemi. První pohled patřil betonové zídce s
grafiti. Opírala se o něj drobná dívka s kytarou. Rysy
naznačovaly indiánské předky, trochu africké krve a hlubokou
duši. Všechny emoce světa, lásky, vášně a touhy prýští z
jejího hrdla, až člověk na chvíli zapomene, kdeže to vlastně
je a proč. Camila de Oliveira, všestranná umělkyně původem ze
Sao Paula, přišla dnes na hřiště v doprovodu perkusionistky
Flavie Torgy, aby nás chytla za srdce a naučila zase snít. Možnost
doprovázet tuto dvojici si málokdo nechal ujít. Jak děti, tak
dospělí a prakticky celý náš tým se střídal u nástrojů.
Rumba koule vyrobené z malých květináčků, různě laděné
bubny a dokonce i "kopák" z několika druhů košů a
kbelíků. Fascinoval mne "virgl" tedy buben, na který se
hraje metličkama aby se docílilo chrastivého zvuku. Flávia ho
dokázala nahradit plastovým košem s velkým igelitovým pytlem. V
okamžiku, kdy hřištěm zazněla "Dívka z Ipanemy" jsem
se neudržela a musela si trošku zasambovat. Ostatně nebyla jsem
jediná, kdo dnes tančil. Obzvláště jeden dětský tanečník,
asi tříletý chlapeček si užíval tanec přímo ve středu kruhu,
mohutně povzbuzován hudebníky. 





Pojďme
se na chvilinku přesunout k druhému stánku. Janička, iniciátorka
celého Putování po hříštích zde opět aplikovala svou ideu, že
dítě, které si něco samo vyrobí a může si svůj výrobek
odnést domů je obohaceno nejen zážitkem z hřiště, ale i
hmotnou odměnou a samotnou zkušeností s výrobou. Dnes přivezla
vozík s 25-ti kilogramy kamenů. :) Různé tvary menších
kamenů poskytly podklad pro malování. Děti kamenům vdechly duši
pomocí akrylových barev a třeba i nalepovacích očí s
pohyblivými čočkami. :) A nejen děti, ale i dospělí.
Nejupřímější tvorba byla bezkonkurenčně právě ta dětská.
Neřídí se pravidly, prostě vezmou štětec a tvoří. A že se u
toho umažou od barev? Možná je zde jistá úměra. Čím
špinavější dítě, tím šťastnější. :) 





Dnes
nás opět navštívila bullteriérka Rozárka se svým páníčkem a
předvedla nám, jak umí krásně poslouchat a nechá se drezůrovat
dětmi. Přišly se na ni podívat i děti z nedaleké školky. 
Také
za námi speciálně přicestovala maminka s chlapečkem, mým
osobním oblíbencem. Jmenuje se Kristián a je to šídlo neposedné.
Miluje boty a s radostným rykem se vrhá na každý zajímavější
kousek a občas je i ochutnává :). Užila jsem si ho dosytosti,
zatímco maminka vyráběla oživlé kameny a na chvilku odpočinula
od non stop mateřských povinností. Slunce nás svléká svými
24mi stupni Celsia, Camila a Flávie nás se svým dětským bandem
teleportovaly do jiné dimenze, do snového světa, kde by každý
nejraději žil už napořád. A vlastně proč ne?  





Pavla
M. Kloučková

Fotografie 22.září - hřiště Leopoldova-Brodského (Donovalská)

20.září 2010 - hřiště Kloboukova

Krajkoví na Kloboukové 

Obloha se naparádila sluncem a blankytem a my karnevalovými maskami. 
Hřiště na Kloboukové je schované ve vnitrobloku na Roztylech. Klidné, sluncem prozářené místo. A stejně tak poklidný byl i tento den.
Naší hlavní činností byla výroba masek. V prvním stanu oživly postav z benátského karnevalu. Masky nosaté, peříčkové, krajkové, malované, vystřihované, lepené, glitrové. Každý dětský výtvor byl pro nás překvapením, protože děti vždy vytvořily originál. Sluníčko se činilo, seč mu síly stačily, takže jsme se většinu dne obešly bez zateplení v podobě červených vestiček. Dokonce jsme mohly obdivovat mladou maminku, pěkně z rána pouze v tričku s krátkým rukávem. A také s námi hřejivé paprsky spolupracovaly při tvorbě. Na koberec před stan jsme kladli hotové masky a sluníčko pomáhalo lepidlu zasychat a glitrům tuhnout. Z tohoto stanu odešlo nespočet kočičích princezen a elegantních nosáčů.

V druhém stanu vládla radost a veselí. Mistr masek Gilberto dokázal vyčarovat 
z papíru a již známe moosgumy neuvěřitelné kreace. Jeho tvorba byla jednoduchá, ale o to víc radosti přinášela. Vznikaly masky na divadlo, zvířátka, oblíbení hrdinové, trojrozměrné tváře. Sledovala jsem jeho práci s fialovým listem formátu A4. Složil ho několikrát na polovic, pak vzal nůžky a zdánlivě chaoticky prostřihoval. Děti i rodiče pak mohli s úžasem pozorovat, jak své dílo roztáhl a z malé "á čtyřky" vykouzlil ozdobnou závěsnou pyramidu, dlouhou víc než půl metru. Před polednem kolem nás procházeli rodiče s ratolestmi a houfně po nás pokřikovali, že "po spaní" ještě určitě přijdou. Po obědě nás dokonce navštívila i babička z blízkého domova důchodců. Potěšila nás laskavými slovy, "že jsme to tady krásně prozářili"... I přes mé přemlouvání si babička nakonec masku sama nevyrobila, avšak spokojený úsměv na tváři nám napovídal, že je jí v obklopení masek a dětí dobře. :)

Benátský karneval skončil a my se už těšíme na příště!

Fotogalerie 20.září 2010 - hřiště Kloboukova

15.září - Park u Chodovské tvrze

Chodovská vodní tvrz

V tomto dni by byla vodní leckterá tvrz, nejen ta chodovská. Ze začátku si nás mraky a vítr lehce oťukávaly, posléze se však směle pustily do díla. Deštík to z počátečního pianissima vytáhl až na mezzo-forte, vítr hrál basu a slunce na schovávanou. ALE... Na nás si jen tak někdo nepřijde. A už vůbec ne počasí. Jestliže nezafunguje dešťový tanec, který naše čarodějné paní výtvarnice tančí v předvečer hrátek na hřišti, máme stany proti dešti, bočnice proti větru a proti zimě vlastní sluníčko - kovové udělátko na plyn, které chrlí teplo, když opravdické nespolupracuje.

Jeho pomoci bylo však třeba pouze ve výtvarném stanu. Děti s maminkami vystřihovaly, skládaly, lepily a sušily. Velmi pozorně a soustředěně. Výsledkem byly ozdobné magnetky  z pěnové pryže “moosguma”. Konzervativní jedinci se drželi šablon a vzorů, ale našli se i tací, kteří posunuli magnetkové umění za hranice představivosti. Vznikali motýlci, mašinky, letadla, pestrobarevné květy, auťáky, delfíni a dokonce i mozaiková podobizna amerického prezidenta Obbamy :)

Stan, který nepotřeboval vyhřívat, se otřásal v základech. Děti na polštářích dostaly každý svůj buben a hrály, seč jim pěsti dovolily. Muzicírovalo se i na píšťalky a o přísun čerstvých hudebníků se postaraly procházející školičky a odvážné maminky budoucích otužilců. Nadšení asistenti dostávali z malých muzikantů to nejlepší. Myslím, že děti už teď ví, co si letos budou přát pod stromeček... bude to píšťala, zvoneček nebo africký buben?

Odpoledne přišel zlatý hřeb dne. Vlastně nebyl ani tak zlatý jako spíš žíhaný a nebyl to hřeb ani hřebec, ale bullteriér Rozárka. Tuze se těšila na svou exhibici. Byla štěstím bez sebe, že je mezi dětmi a nemohla se dočkat, až nám všem předvede jak krásně na povel štěká, sedí, leží, válí sudy, trhá (hračku :), aportuje a dává pac. Dokonce i některé odvážné děti si vyzkoušely, jak je Rozárka vychovaná, a zkoušely jí samy dávat povely. Poslouchala na jedničku. Její páníček Dr. Šusta nám prozradil, že pracuje v pražské ZOO, kde cvičí nejrůznější (i exotická) zvířata. Buď za účelem pobavení návštěvníků nebo pro zvládnutí nejrůznějších veterinárních a chovatelských úkolů. Těžko se nám s Rozárkou loučilo a těžko se loučilo Rozárce s námi, ale slíbila, že se na nás ještě přijde podívat...


Fotogalerie 15.září 2010 - Park u Chodovské tvrze

13.září 2010 – hřiště při ulici Klírova

Den v rytmu hudby. A k tomu na hřišti. 

Kuky už se vrátil dávno, tak jsme dnes mohli oslavit také „Návrat koncovky“. Jak líp si hrát než na nástroje? 

Představte si oázu plnou hudebních nástrojů, které k vám promlouvají ze všech stran a působí na vaše smysly. 

Na začátku leželo na zemi spousty polštářů a hromada zatím neznámých udělátek různých tvarů a velikostí. Děti i dospělí se postupně seznámili s všemožnými často cizokrajnými nástroji a osahali si je, aby později mohli plně rozehrát každý z nich pro radost sobě i těm, které jejich vystoupení přilákalo. 

Pro ty, které hudba zas tak moc nebere, tu i dneska byla kreativní dílna. Tvořivosti kladla meze snad jen rychlost, s jakou tuhla ta legrační hmota, z níž se vyrábí „veselé tužky“. 

V životě jsem už viděla různé zajímavé psací potřeby, ale to co se klubalo v rukách dětských i dospěláckých, mi udělalo velkou radost. Kdo by nechtěl mít v penálu červenou chobotničku vedle žlutého slona a  a růžové berušky místo obyčejné pastelky? No, evidentně náš pan fotograf, který se s chutí zapojil do kroužku a modeloval se stejnou chutí, s jakou mačká spoušť, když se před ním usmívají dětské tváře.  

Nový kabát dnes oblékl i chodník kolem hřiště. Děti ho pomocí barevných kříd ozdobily tak krásně, že sluníčko odhánělo všechny mraky, které mu chtěly bránit ve výhledu.  

Příště to rozbalíme u chodovské tvrze. Přijďte se potěšit hrou. Ukážeme vám, jak to umíme my. 

Fotogalerie 13.září - hřiště Klírova

8.září - hřiště Křejpského Central park

Ošlehaní větrem 

Den na hřišti pro odvážné. Ledový vítr, travnaté pahorky, šedá obloha z těžkých mraků. Pár metrů od nás panáčkoval zajíc, marně jsme hledali ovce, pasáčka a vřesoviště. Nenacházeli jsme se však na skotské vysočině, ačkoliv počasí i prostředí kolem by tomu odpovídalo, ale na hřišti při ulici Křejpského mezi zelenými pahorky nedaleko metra Opatov. Vítr nás pěkně trápil, a tak jsme k již postaveným stanům museli nainstalovat bočnice a vytvořit tak závětří. Hlavy, uši, krky, trupy jsme postupně ovinovali šátky a dekami, lehoučké budny jsme dopínali až na poslední zip, někteří z nás dokonce natahovali rukavice. Poněkud skepticky jsme začali vyhlížet rodiče s potomky předškolního věku. "Přijdou v tomhle počasí vůbec?", ptali jsme se.

V tom okamžiku nás však překvapila cyklistická rodinka, která si nás vyhledala po zdařilé akci na minulém hřišti v Ocelíkově ulici. Ihned se vrhli do kreativní činnosti - tvorby indiánského peříčkového náhrdelníku. Vybrali si provázek své oblíbené barvy, na který opatrně navlékali korálky. Následoval uzlík a do největšího korálku přišla pestrobarevná peříčka upevněná nekonečnou smyčkou. Náhrdelník byl na světě. Přicházeli další rodiče... nováčci i zkušení mazáci. Vítr do nás pral ze všech stran a čas líně plynul... Kolem desáté se zpoza travnatého pahorku vynořila kohorta z blízké školky a brala náš tábor útokem. Rozdělila se na dvě části, jedna vzala do zajetí stánek s náhrdelníky a druhá důkladně prozkoumávala naši hudební dílnu. Děti si vyráběly různá harašidla a troubítka, načež daly znamení k uskupení formace a připravovaly se k dobytí hřiště. Náš sportovní asistent Jakub jim předvedl jak nejlépe slalomovým během zmást nepřítele, proplést se mezi jeho nohami - zkouška na prolézačce, a další užitečné rady. Aby toho nebylo málo, malí bojovníci si zavolali na posilu spřátelenou školičku, takže jsme najednou měli plné ruce práce. Hřištěm zněl spokojený bojový ryk vyrobených troubítek a formace spokojeně opouštěla naše pole. 
:) Mezitím přicházely maminky s dětmi z blízké školy a krášlely se náhrdelníky. Po pauze na oběd se vítr trochu utišil. Bylo to však jen ticho před bouří, protože náš kemp opět navštívily dvě družiny už o trochu větších dětí. Kdo měl ruce vyráběl, radil, asistoval, sportoval, troubil a chrastil. V okamžiku, kdy byl na hřišti ruch největší, rozhodla se naše skvělá perkusistka Flavia, že vytvoří z dětí orchestr a rozezvučí hřiště v jednotném rytmu. Děti rozdělila na tři skupinky. Jedni dostali prázdné pet láhve a přesné instrukce k rytmu. Odpovídala jim druhá skupinka, která hrála na žluté odpadkové pytle a završila poslední skupina se svými právě vyrobenými troubítky z ekologických materiálů. Děti byly neuvěřitelně šikovné a pěkně držely rytmus. Další poryv větru z hřiště odnášel barevná peříčka a melodii... Naoko pomýjivá krása, která se usadí hluboko v nás.

Fotogalerie 8.září 2010 - hřiště Křejpského

6.září 2010 - hřiště Ocelíkova

Návrat ztraceného léta

V devět hodin ráno je náš tým nastoupen v plné síle na krásném, rozlehlém hřišti, jemuž dominuje obrovská loď- prolízačka s tobogánem a skluzavkou mezi spoustou dalších atrakcí. Přicházejí první maminky a zastavují se v hlavním stanu. Pro tento den paní výtvarnice připravily indická, ručně vyřezávaná dřevěná tiskátka s nádhernými vzory, barvy na akrylové bázi a bílá tričky pro nejmenší. Tvoří buď maminky nebo samy děti. Odvážně si míchají barvy, jejich kombinacemi získávají nespočet odstínů a výsledkem je pestrobarevné hřiště, kde na slunných místech schnou malá trička se spoustou okulibých kreací. Dnes nám slunce přálo, modrá obloha, jen čas od času přicestoval mrak - solitér. U vchodu na hřiště čekají zdobené krabice, coby hlasovací urny. Maminky, tatínkové i větší děti vzhazují papírky s návrhy názvů jejich hřiště. Zvědavě nahlížím dovnitř a shledávám, že rozhodování nebude snadné. Samé originální nápady. Koho do trička s krátkým rukávem nesvléklo sluníčko, tomu pomohla naše milá asistentka sportovních her. Děti prolézaly dlouhé tunely, vyzkoušely umění hula hop. Pro nejmenší byly připraveny jednoduché hračky a naše au pair, které uvolnily ruce rodičů, aby mohli vyzkoušet své designerské nadání ve výtvarném stánku. Pan fotograf byl i dnes plně zaměstnán, maminky, tatínkové i babičky se usmívali do objektvivu, aby dali vzniknout krásným rodinným snímkům. Po obědě se najednou roztrhl pytel s návštěvníky. Měly jsme plné ruce práce, protože zájem o potiskání vlastního trička byl obrovský. Občas jsem v tom mumraji mlsně pomrkávala po biostánku. Žaludek se hlásil o 
své. Ve chvilce nejmenšího ruchu jsem konečně usedla na trávník s půlkou pizzy se sýrem a zeleninou. Posléze jsem se ještě několikrát vrátila. Jednou pro jablíčko, které bylo opravdu delikatesní a podruhé otestovat pravou  čokoládu s brusinkami. Byla výborná! Ve tři hodiny odpoledne, hodinku před koncem dnešního putování, se ruch na hřišti zdál být na vrcholu. Přicházely i větší děti - školáci. Nesměle zjišťovaly, zda-li se mohou účastnit a poté se s chutí vrhly do našich stánků. Viděla jsem několik známých tváří z minulého týdne z Central parku. Lichotí mi to a mám radost, že se mohu účastnit tohoto projektu. Druhý den na dětských hřištích přinesl slunce, spoustu úsměvů a radosti. 

Fotogalerie 6.září 2010 - hřiště Ocelíkova

1.září - Central Park - první školní den

Azur a bílé mraky střídá nevlídná šedá. Nad barevným hřištěm uprostřed 
zeleně ve vnitrobloku se našel kousek modře a sluneční paprsky nás 
nesměle hřejí skoro až do konce programu. Vítr nedovolí svléknout 
bundičky. Nic z toho neodradí děti vyzkoušet facepainting a vytrvalé 
paní výtvarnice trpělivě zdobí jejich tváře bez chvilky oddechu. :) 
Hřištěm se ozývá rytmus samby, který vyluzuje skupina malých 
perkusionistů na nejrůznější nástroje - kbelíky, plastové láhve, 
trubky aj., vedených zkušeným leadrem Flavií Torgou, která pochází z 
míst, která jsou kolébkou právě tohoto rytmu. Přichází na řadu 
loutkové divadlo a speciální žabáčí loutka, která umí plivat vodu. 
Kubíček odbíhá ke stánku, vyzkoušet svou zdatnost ve třídění plastů 
formou hry, kterou díky naší školkové výchově k třídění bravurně 
zvládá a odnáší si odměny. Křičí že má hlad, což nás přivádí k 
biostánku, kde paní právě vytahuje z trouby pizzu s lososem v bio 
kvalitě. Sleduji dění na hřišti. Puká ve švech. :) Vše dokumentuje pan 
fotograf, který vás na požádání zvěční s potomky a fotku poté zašle 
e-mailem. Roztrhané mraky a v dálce déšť. Nad námi však drží někdo 
ochrannou ruku. V posledním stánku děti malují krásné obrázky 
temperovými barvami a zdobí krabici, do které hážou děti návrhy na 
jméno svého hřiště. Které to asi vyhraje? Pomocný muzikant bere do 
ruky tahací harmoniku a hřiště náhle dostává uplně jinou atmosféru. 
Děti na kolotoči ho zvědavě sledují. Končí první den na dětských 
hřištích Prahy 11.

Fotogalerie - 1.září 2010 - Central Park