Prosluněná pohoda - poslední letní denDětské hřiště mezi borovicemi. První pohled patřil betonové zídce s grafiti. Opírala se o něj drobná dívka s kytarou. Rysy naznačovaly indiánské předky, trochu africké krve a hlubokou duši. Všechny emoce světa, lásky, vášně a touhy prýští z jejího hrdla, až člověk na chvíli zapomene, kdeže to vlastně je a proč. Camila de Oliveira, všestranná umělkyně původem ze Sao Paula, přišla dnes na hřiště v doprovodu perkusionistky Flavie Torgy, aby nás chytla za srdce a naučila zase snít. Možnost doprovázet tuto dvojici si málokdo nechal ujít. Jak děti, tak dospělí a prakticky celý náš tým se střídal u nástrojů. Rumba koule vyrobené z malých květináčků, různě laděné bubny a dokonce i "kopák" z několika druhů košů a kbelíků. Fascinoval mne "virgl" tedy buben, na který se hraje metličkama aby se docílilo chrastivého zvuku. Flávia ho dokázala nahradit plastovým košem s velkým igelitovým pytlem. V okamžiku, kdy hřištěm zazněla "Dívka z Ipanemy" jsem se neudržela a musela si trošku zasambovat. Ostatně nebyla jsem jediná, kdo dnes tančil. Obzvláště jeden dětský tanečník, asi tříletý chlapeček si užíval tanec přímo ve středu kruhu, mohutně povzbuzován hudebníky.Pojďme se na chvilinku přesunout k druhému stánku. Janička, iniciátorka celého Putování po hříštích zde opět aplikovala svou ideu, že dítě, které si něco samo vyrobí a může si svůj výrobek odnést domů je obohaceno nejen zážitkem z hřiště, ale i hmotnou odměnou a samotnou zkušeností s výrobou. Dnes přivezla vozík s 25-ti kilogramy kamenů. :) Různé tvary menších kamenů poskytly podklad pro malování. Děti kamenům vdechly duši pomocí akrylových barev a třeba i nalepovacích očí s pohyblivými čočkami. :) A nejen děti, ale i dospělí. Nejupřímější tvorba byla bezkonkurenčně právě ta dětská. Neřídí se pravidly, prostě vezmou štětec a tvoří. A že se u toho umažou od barev? Možná je zde jistá úměra. Čím špinavější dítě, tím šťastnější. :)Dnes nás opět navštívila bullteriérka Rozárka se svým páníčkem a předvedla nám, jak umí krásně poslouchat a nechá se drezůrovat dětmi. Přišly se na ni podívat i děti z nedaleké školky. Také za námi speciálně přicestovala maminka s chlapečkem, mým osobním oblíbencem. Jmenuje se Kristián a je to šídlo neposedné. Miluje boty a s radostným rykem se vrhá na každý zajímavější kousek a občas je i ochutnává :). Užila jsem si ho dosytosti, zatímco maminka vyráběla oživlé kameny a na chvilku odpočinula od non stop mateřských povinností. Slunce nás svléká svými 24mi stupni Celsia, Camila a Flávie nás se svým dětským bandem teleportovaly do jiné dimenze, do snového světa, kde by každý nejraději žil už napořád. A vlastně proč ne?Pavla M. Kloučková
