Ošlehaní větrem
Den na hřišti pro odvážné. Ledový vítr, travnaté pahorky, šedá obloha z těžkých mraků. Pár metrů od nás panáčkoval zajíc, marně jsme hledali ovce, pasáčka a vřesoviště. Nenacházeli jsme se však na skotské vysočině, ačkoliv počasí i prostředí kolem by tomu odpovídalo, ale na hřišti při ulici Křejpského mezi zelenými pahorky nedaleko metra Opatov. Vítr nás pěkně trápil, a tak jsme k již postaveným stanům museli nainstalovat bočnice a vytvořit tak závětří. Hlavy, uši, krky, trupy jsme postupně ovinovali šátky a dekami, lehoučké budny jsme dopínali až na poslední zip, někteří z nás dokonce natahovali rukavice. Poněkud skepticky jsme začali vyhlížet rodiče s potomky předškolního věku. "Přijdou v tomhle počasí vůbec?", ptali jsme se.
V tom okamžiku nás však překvapila cyklistická rodinka, která si nás vyhledala po zdařilé akci na minulém hřišti v Ocelíkově ulici. Ihned se vrhli do kreativní činnosti - tvorby indiánského peříčkového náhrdelníku. Vybrali si provázek své oblíbené barvy, na který opatrně navlékali korálky. Následoval uzlík a do největšího korálku přišla pestrobarevná peříčka upevněná nekonečnou smyčkou. Náhrdelník byl na světě. Přicházeli další rodiče... nováčci i zkušení mazáci. Vítr do nás pral ze všech stran a čas líně plynul... Kolem desáté se zpoza travnatého pahorku vynořila kohorta z blízké školky a brala náš tábor útokem. Rozdělila se na dvě části, jedna vzala do zajetí stánek s náhrdelníky a druhá důkladně prozkoumávala naši hudební dílnu. Děti si vyráběly různá harašidla a troubítka, načež daly znamení k uskupení formace a připravovaly se k dobytí hřiště. Náš sportovní asistent Jakub jim předvedl jak nejlépe slalomovým během zmást nepřítele, proplést se mezi jeho nohami - zkouška na prolézačce, a další užitečné rady. Aby toho nebylo málo, malí bojovníci si zavolali na posilu spřátelenou školičku, takže jsme najednou měli plné ruce práce. Hřištěm zněl spokojený bojový ryk vyrobených troubítek a formace spokojeně opouštěla naše pole.
:) Mezitím přicházely maminky s dětmi z blízké školy a krášlely se náhrdelníky. Po pauze na oběd se vítr trochu utišil. Bylo to však jen ticho před bouří, protože náš kemp opět navštívily dvě družiny už o trochu větších dětí. Kdo měl ruce vyráběl, radil, asistoval, sportoval, troubil a chrastil. V okamžiku, kdy byl na hřišti ruch největší, rozhodla se naše skvělá perkusistka Flavia, že vytvoří z dětí orchestr a rozezvučí hřiště v jednotném rytmu. Děti rozdělila na tři skupinky. Jedni dostali prázdné pet láhve a přesné instrukce k rytmu. Odpovídala jim druhá skupinka, která hrála na žluté odpadkové pytle a završila poslední skupina se svými právě vyrobenými troubítky z ekologických materiálů. Děti byly neuvěřitelně šikovné a pěkně držely rytmus. Další poryv větru z hřiště odnášel barevná peříčka a melodii... Naoko pomýjivá krása, která se usadí hluboko v nás.
Fotogalerie 8.září 2010 - hřiště Křejpského
