Den hravosti
Vrátili jsme se do Centrálního parku na travnaté vrcholky. Přivítal nás větrný den, takže teplometná sluníčka (plynová zařízení) jela na plný výkon. Kousek opodál se na pláni konal běh školek, kde malí závodníci měřili své síly v členitém terénu. Nad vším děním, bedlivě dohlíželi dva policisté - hlídka na kolech. Když viděli náš tábor, neodolali a šli se ptát, cože se dnes chystá. Dozvěděli se, že budeme s dětma vyrábět barevná ramínka na šaty. Zkrátka a dobře, to se vezme takové ramínko, dřevěné a uplně obyčejné a na něj se pomocí štětce nanáší barvy dle libosti a vytvoří se nejrůznější motivy, většinou podléhající vkusu tvůrce, eventuelně vkusu tvůrcovi maminky. :)
Věřte či nevěřte - to nechám na vás, páni policisté neodolali. Každý z nich vzal jedno ramínko a jal se ho krášlit. Pan Pavel, který jak se pochlubil má umělecké sklony - je malířem, vytvořil surrelaistické ramínko, za které by se ani Toyen nemusela stydět. Nemyslete si, že k našemu ležení nezamířil nikdo další. Ve stanu se to hemžilo maminkama, dětma, dvěma policisty a samozřejmě nesmím zapomenout na hudební posilu! Dorazila kytaristka Camila s perkusionistkou Flávií a pak to teprve všechno začalo. Začaly se hrát horké rytmy, začalo se zpívat a děti které netvořily nadšeně tančily, bubnovaly, chrastily a vůbec podporovaly naše milé a
krásné hudebnice. Dech nám vzal asi tak tří-letý chlapeček, který při koncertování divoce jásal a vítězně mával pěstí: "Hurááá! Hurááá!" volal a všichni se přidávali s divokým rykem: "Huráááá!" ozývalo se plání a mne
napadlo, jak by byl život pestřejší, kdyby se hudba vrátila do každodeního života a stala se jeho součástí. Možná si říkáte: "Jak hudba, vždyť všude je hudba, člověk nemá chvíli klidu! Neustále na nás útočí z rádii a přehrávačů." Ale to není ta hudba, kterou mám na mysli. Myslím hudbu, kterou si můžete vytvářet sami, můžete si ji užívat nejen jako posluchači a můžete do ní vložit svou vášeň. Camila s Flávií z nás dostaly to nejlepší a já po této zkušenosti trvám na tom, že opravdu co Čech, to muzikant. A provolávám "Hurá" hudbě z
radosti.
Dnes k nám naposledy zavítala psí dáma Rozárka a nechala se drezůrovat dětmi a dokonce si mezi nimi vybrala na chvíli chůvičku, asi desetiletou slečnu, která se do Rozárky zamilovala. Bylo nám s vámi dobře a chtěli bychom vzkázat: Nebojte se nás, přijďte k nám a my vás za to nakazíme radostí. ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat